Biotit

Biotit
Silikáty
K(Mg,Fe²⁺)₃[(OH)₂|(Al,Fe³⁺)Si₃O₁₀]

Pojmenován podle francouzského fyzika J. B. Biota (1774–1862)
(Hausmann, 1847)

• Tvrdost: 2,5–3 • Vryp: bílý, šedý • Barva: tmavě hnědá, hnědozelená, hnědočerná • Průhlednost: průhledný až průsvitný • Lesk: skelný, perleťový, opálový • Štěpnost: výborná podle (001), slídovitá • Jiné znaky soudržnosti: šupinky jsou pružné, ale křehké • Morfologie: krystaly, šupinkovité, masivní, zrnité agregáty.

• Hustota: 2,8–3,2 • Krystalová soustava: monoklinická • Tvary krystalů: tabulky, krátce prizmatické • Chemické složení: složité a variabilní. Příměsi Ti, Na, Li, Ba, Sr, Cs, Mn (manganofylit), Fe (lepidomelan) • Chemické vlastnosti: těžko se taví na černé magnetické sklo, rozpustný v koncentrované H₂SO₄ (vzniká skelet SiO₂) • Manipulace: čistit destilovanou vodou a zředěnými kyselinami kromě H₂SO₄.

• Podobné minerály: flogopit (168) • Odlišení: při tavení flogopit netvoří magnetické sklo, spolehlivě rtg, chemicky • Geneze: magmatický, pegmatitový, metamorfní, kontaktní • Parageneze: živce, muskovit (165), křemen (534).

• Výskyt: hojný horninotvorný minerál; ČR (větší šupiny jsou známy z pegmatitů u Poběžovic, Domažlic, Otavy, Písku, Dolních Borů aj.), velké krystaly do 7 m² jsou v Norsku (Evje), dokonalé krystaly v Itálii (okolí Vesuvu), ve Švédsku, Rusku, USA, Rakousku, Velké Británii (Skotsko) aj. • Použití: izolační materiál.