Antimonit

Antimonit

Název z řeckého slova „anthémon“ – květina, podle tvaru krystalových drúz
(Haidinger, 1845)

• Tvrdost: 2 • Vryp: olovnatě šedý • Barva: olověná, ocelově šedá, s odstínem do modrozelena, agregáty až černé (mastné). Na povrchu často vzniká tmavě modré zbarvení. Metastibnit je červenavý • Průhlednost: opakní • Lesk: kovový • Štěpnost: dokonalá podle (010), štěpné plochy silně kovově lesklé • Lom: lasturnatý • Jiné znaky soudržnosti: ohebný • Morfologie: štíhlé sloupcovité krystaly, vějířovité srůsty, vláknité agregáty, někdy plstnaté jako azbest, zrnitý, kusovitý až celistvého vzhledu.

• Hustota: 4,6–4,7 • Krystalová soustava: rombická, amorfní – odrůda metastibnit • Krystalové tvary: známo více než 100, převažují dlouze prizmatické, vertikálně rýhované krystaly, někdy zprohýbané, stébelnaté, jehličkovité, známé jsou i dvojčatné srůsty • Chemické složení: Sb 71,38 %, S 28,62 %, příměsi As, Bi, Ag, Pb, Fe, Zn, Cu, Au • Chemické vlastnosti: rozpustný v HNO₃ a v horké HCl, lehce tavitelný, na uhlí v oxidačním plameni dává bílý nálet, v KOH černá • Manipulace: čistit vodou, pozor – snadno se poškodí.

• Podobné minerály: berthierit (52), bismutin (71), galenit (77), manganit (295), pyroluzit (474) • Odlišení: na rozdíl od bismutinu má nižší hustotu, galenit má dokonalou štěpnost ve třech směrech, manganit a pyroluzit mají odlišnou barvu vrypu a tvrdost, berthierit chemicky • Geneze: hydrotermální • Parageneze: auripigment (4), realgar (5), zlato (50), berthierit, jamesonit (53), cinabarit (76), arzenopyrit (344), markazit (437).

• Výskyt: hojný na mnoha ložiscích; ČR (Příbram, Milešov, Krásná Hora), SR (Magurka, Kremnica, Dúbrava, Pezinok, Zlatá Baňa, Poproč), SRN (Harz – Wolfsberg, Westfálsko – Casparizeche u Arnsbergu), krystalické drúzy odedávna známé v Rumunsku (Baia Sprie, Chiuzbaia), dále z celé řady ložisek v Rusku (Nikitovka, Chardarkan, Turgajsk, Uspensk), v Kyrgyzstánu (Kadamdža), ve Francii, Srbsku (Kostajnik), Portugalsku (Oporta), Itálii (Toskánsko a Sardinie), Alžírsku (Djebel Haminat), v Mexiku, Bolívii, USA, v Austrálii, dále na ostrově Borneo (Bau, Sarawak). Největší ložiska jsou v Číně, největší a nejkrásnější krystaly byly nalezeny v Japonsku (ostrov Šikoku – Išinokawa). Dosahovaly délky až 60 cm a šířky až 5 cm a byly používány i jako tyče ke květinám a na miniaturní ploty kolem zahrádek • Použití: největší význam při výrobě slitin, v pyrotechnice, v gumárenském a textilním průmyslu, sklářství, lékařství aj., ve středověku byl používán k výrobě líčidel a léků.