Síra
• Tvrdost: 1,5–2 (křehká) • Vryp: bílý, někdy světle žlutý • Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená (v závislosti na příměsích), práškové nálety bývají bělavé • Průhlednost: prosvítá • Lesk: na krystalových plochách diamantový, na lomových plochách matný • Štěpnost: nedokonalá podle (001), (110) a (111) • Lom: lasturnatý, nerovný • Morfologie: krystaly, zrnité, zemité, ledvinité a práškovité agregáty, výplně, nálety, krápníky.
• Hustota: 2–2,1 • Krystalová soustava: za normální teploty rombická (αS), nad 95,6 °C monoklinická (βS), amorfní („sulfurit“) • Tvary krystalů: dipyramidální a hrubě tabulkovité. Někdy se vyskytují mnohoploché krystaly připomínající fasetované kuličky. Tvoří i dvojčatné srůsty • Chemické složení: teoreticky S 100 %, příměsi Se, Te, As a Tl • Chemické vlastnosti: lehce se rozpouští v sirouhlíku, benzolu, petroleji a koncentrované kyselině dusičné • Manipulace: čistit vodou, HCl a H₂SO₄. Pozor – je velmi křehká a při mechanickém působení se lehce drtí. Krystaly síry se mohou rozpadat již působením teploty rukou.
• Podobné minerály: v práškové formě copiapit (123), greenockit (199) a auripigment (4) • Odlišení: nízká tvrdost, křehkost a nízký bod tavení (hoří už od zápalky modrým plamenem za vzniku štiplavého plynu SO₄) • Geneze: sedimentární za spoluúčasti organismů, v solfatarách nebo mofettách, vzniká i z horkých pramenů a v oxidačních zónách sulfidických ložisek • Parageneze: sádrovec (29), kalcit (217), dolomit (218), stroncianit (222), celestin (239), aragonit (221), salmiak (14) aj.
• Výskyt: hojný; ČR (uhelné haldy Kladno, Zastávka), roscický (γ – síra) – Havírna u Letovic, SR (ložiskový Vigašská Huta, Dubník, Smolník aj.), sedimentární ložiska se nacházejí v USA (Texas a Louisiana), v Polsku v okolí Tarnobrzegu (Machów), v Rusku a Turkmenistánu, oblast Karakumu, Povolží, ve Španělsku (oblast Cádizu), na Sicílii aj. Síra vulkanogenního původu se nachází v Turecku, Mexiku, Indonésii, Japonsku, Rusku, Itálii, na Islandu aj. Výskyty síry v oxidačních zónách sulfidických ložisek jsou bez praktického významu (např. v Rusku na Urale, v Srbsku v Kostajnici a v Makedonii v Allcharu). Síra vzniká i při požárech uhelných hald nebo naftonosných břidlic (USA – Kalifornie). Dokonalé krystaly síry jsou známé z ložisek v Itálii (především na Sicílii), Polsku a USA. Ojediněle byly nalezeny krystaly o velikosti až 14×13×4 cm • Použití: výroba H₂SO₄, chemikálií, výbušnin, v papírenství, gumárenství, kožedělném průmyslu, zemědělství aj.
• Tvrdost: 1,5–2 (křehká) • Vryp: bílý, někdy světle žlutý • Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená (v závislosti na příměsích), práškové nálety bývají bělavé • Průhlednost: prosvítá • Lesk: na krystalových plochách diamantový, na lomových plochách matný • Štěpnost: nedokonalá podle (001), (110) a (111) • Lom: lasturnatý, nerovný • Morfologie: krystaly, zrnité, zemité, ledvinité a práškovité agregáty, výplně, nálety, krápníky.
• Hustota: 2–2,1 • Krystalová soustava: za normální teploty rombická (αS), nad 95,6 °C monoklinická (βS), amorfní („sulfurit“) • Tvary krystalů: dipyramidální a hrubě tabulkovité. Někdy se vyskytují mnohoploché krystaly připomínající fasetované kuličky. Tvoří i dvojčatné srůsty • Chemické složení: teoreticky S 100 %, příměsi Se, Te, As a Tl • Chemické vlastnosti: lehce se rozpouští v sirouhlíku, benzolu, petroleji a koncentrované kyselině dusičné • Manipulace: čistit vodou, HCl a H₂SO₄. Pozor – je velmi křehká a při mechanickém působení se lehce drtí. Krystaly síry se mohou rozpadat již působením teploty rukou.
• Podobné minerály: v práškové formě copiapit (123), greenockit (199) a auripigment (4) • Odlišení: nízká tvrdost, křehkost a nízký bod tavení (hoří už od zápalky modrým plamenem za vzniku štiplavého plynu SO₄) • Geneze: sedimentární za spoluúčasti organismů, v solfatarách nebo mofettách, vzniká i z horkých pramenů a v oxidačních zónách sulfidických ložisek • Parageneze: sádrovec (29), kalcit (217), dolomit (218), stroncianit (222), celestin (239), aragonit (221), salmiak (14) aj.
• Výskyt: hojný; ČR (uhelné haldy Kladno, Zastávka), roscický (γ – síra) – Havírna u Letovic, SR (ložiskový Vigašská Huta, Dubník, Smolník aj.), sedimentární ložiska se nacházejí v USA (Texas a Louisiana), v Polsku v okolí Tarnobrzegu (Machów), v Rusku a Turkmenistánu, oblast Karakumu, Povolží, ve Španělsku (oblast Cádizu), na Sicílii aj. Síra vulkanogenního původu se nachází v Turecku, Mexiku, Indonésii, Japonsku, Rusku, Itálii, na Islandu aj. Výskyty síry v oxidačních zónách sulfidických ložisek jsou bez praktického významu (např. v Rusku na Urale, v Srbsku v Kostajnici a v Makedonii v Allcharu). Síra vzniká i při požárech uhelných hald nebo naftonosných břidlic (USA – Kalifornie). Dokonalé krystaly síry jsou známé z ložisek v Itálii (především na Sicílii), Polsku a USA. Ojediněle byly nalezeny krystaly o velikosti až 14×13×4 cm • Použití: výroba H₂SO₄, chemikálií, výbušnin, v papírenství, gumárenství, kožedělném průmyslu, zemědělství aj.